Konec agenta W4C

Není pochyb o tom, že 60. léta byla zlatou érou československé kinematografie, a to zejména díky československé nové vlně. Paralelně ke vzestupu vysoce umělecké vlny vznikla na FAMU další vlna, která si získala pozornost nejen na lokální, ale také na mezinárodní úrovni. Komedie a zejména parodie na hollywoodská témata, které vznikly v té době, jsou další charakteristikou inovace československého filmu. Jedním z hlavních režisérů tohoto komerčnějšího trendu byl Václav Vorlíček, který v roce 1967 režíroval špionážní parodii Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky, jež vznikla podle filmové povídky Oldřicha Daňka.

Cyril Juan Borguette (Jan Kačer) je nejlepší a nejnebezpečnější špión na světě, který pracuje pod přezdívkou agent W4C. Musí podstoupit další zásadně důležitou misi – vydat se do nepojmenovaného hlavního města ve Východním bloku (známého také jako Praha), aby našel přísně tajné vojenské plány, o kterých nikdo neví, kde přesně jsou schované. Budoucnost planety je v jeho rukou. Musí také čelit všemožným výzvám, protože město je z téhož důvodu prošpikované špiony z celého světa. Agent W4C je věhlasný svůdník a svůj šarm uplatní na brutálně krásnou Alici (Květa Fialová). Jeho poslání se ovšem nečekaně stává ještě obtížnějším, protože špion Foustka (Jiří Sovák) a jeho pejsek Pajda jsou pro něj příliš velkým soustem.

Konec agenta W4C je odlišnou komedií pro někoho, kdo není obeznámen s daným druhem humoru. Možná že Václav Vorlíček a Oldřich Daněk nevytvořili očekávanou parodii, kterou by si západní diváci představovali. Film se odehrává v dosti pozvolném tempu, takže by se mohlo zdát, že nejde o komedii, ale o opravdový akční špionážní film s nečekaným vývojem událostí. Až poté, co si zvykneme na zvláštní charakter komedie s vážnou tváří, jak ji zosobňují zejména Jiří Sovák a Jan Kačer, začíná být jasné, že všechno je to legrace a nejde tady o nic vážného. Ty nejméně racionální věci jsou vysvětleny nejseriózněji. Důležité záležitosti jako politická analýza možného konfliktu se míchají se smrtonosným budíkem, který může vyvolat malou nukleární explozi. Přísně tajné informace mají nesmírnou hodnotu, která je odhadována na miliardu – samozřejmě nikoli dolarů, ale korun! Pozoruhodné je, že i lidé za Železnou oponou si dokázali dělat legraci z napětí studené války a vyrovnávají se s absurdní a nepříjemnou dobou ještě šílenějšími činy. To by mohlo být sdílenou zkušeností, o které v té době Západ nevěděl. Příběh Oldřicha Daňka doopravdy nepotřebuje racionální vysvětlení. Netypický byrokratický antihrdina a jeho pes mají bojovat s nejslovutnějším agentem světa kvůli něčemu miniaturnímu a zároveň riskantnímu. Mír Země je závislý na jediné slánce.

Cesta, kterou se Konec agenta W4C vydává, byla úspěšně vyšlapána dřívějšími dobře přijatými parodiemi, jako byl muzikál Oldřicha Lipského Limonádový Joe (1964) a Vorlíčkův dřívější film Kdo chce zabít Jessii? (1966). Všechny tyto filmy postupují podle zajímavého schématu. Vyberou si slavný filmový žánr a poté ho transformují tím, že jej adaptují na československé, nebo ještě lépe východoevropské standardy, obvykle kanibalizací všeho, takže výsledek snadno ihned dosahuje kultovního statutu. Tato procedura nenaznačuje, že by výsledek byl jakkoli kreativně podřadnější, i když tyto produkce měly výrazně nižší rozpočet. Postavy jako agent W4C mohly být pro danou éru průkopnické. Měli bychom vzít v potaz, že bondovská filmová franšíza byla dosti nová, Dr. No přišel do kin pět let před W4C, ale 007 byl publiku v socialistických republikách v té době značně neznámý. Tento fakt činí z Vorlíčkova a Daňkova díla ještě více fascinující záležitost, protože vytvořili špionážní parodii založenou na téměř neznámém západním hrdinovi. Tento fakt bychom mohli chápat jako ještě absurdnější než film samotný.

Konec agenta W4C si stále drží kultovní status, alespoň ve své domovské zemi a pravděpodobně v některých dalších zemích, protože snímek byl velkým hitem v Sovětském svazu. Divák, který není emocionálně propojen s filmem, může příběh charakterizovat jako naivní nebo dokonce zjednodušující, ale to není ten správný přístup. Lehké komedie jako ty Vorlíčkovy byly v československé politické a ekonomické situaci žádány a bylo jich zapotřebí k zahnání temnot minulosti a docenění záblesku svobody, které přineslo pražské jaro.

Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky

Režie: Václav Vorlíček
Scénář: Oldřich Daněk a Václav Vorlíček
Kamera: František Uldrich
Střih: Jaromír Janáček
Hudba: Svatopluk Havelka
Hrají: Jan Kačer, Jiří Sovák, Květa Fialová, Jan Libíček, Jiří Pleskot, Josef Hlinomaz, Jiří Lír, Valtr Taub, Otto Šimánek a další
Československo, 1967, 87 min.
premiéra: 6. října 1967

Vassilis Economou je řecký filmový kritik. Publikuje na svém webu 24 fois la vérité par seconde, kde se snaží zkoumat a představovat méně známé a skryté skvosty. Hlavním předmětem jeho odborného zájmu je oblast artových filmů a zejména francouzská, italská a východoevropská kinematografie. Vassilis je badatel-samouk a dychtivý návštěvník filmových festivalů.

Přeložila Veronika Zýková. Anglickou verzi článku naleznete zde.